Recycled by ... Nikass

Po dlouhatánské odmlce pár změn u nás ... jinak u nás vše při starém, na stroj jsem ani nesáhla, takovej jsem lump.

Asi zase budu muset odjet do Palčic, abych něco spíchla.

ÚPLNĚ SE STYDÍM, VÍM, ŽE JSEM DOSTALA NĚJAKÁ KRÁSNÁ OCENĚNÍ,

ale já hrůza hrůzná neměla vůbec čas nastudovat, jak v těchto situacích postupovat, krom toho, že samozřejmě velice a strašně moc děkuji, to se ví. Napravím to, zjistím někde, co se sluší a patří. Fakt se omlouvám, ale jak je někde návod, zkouším se ho většinou obejít. Já vím, já vím ... pár facek si dám sama.

Organizér na pastelky Mondeluz

Organizér na pastelky. Nejen pro holčičky.

Slibuji si ho už nejmíň rok. Vždycky dostaly přednost děti. Tak teď konečně byla maminka trošku sobecká a myslela jen na sebe. Vyrábím ho na tyto akvarelové pastelky. Výroba je jednoduchá. Potřebujeme jen plsť (čím silnější, tím lepší), staré škrobené prostěradlo na růžičky, háčkovaný svetr (samozřejmě - kdo umí háčkovat dobere se ke kytičkám snáz, já musela párat sekáčový svetr) a nějakou látku na vnitřek. Podrobnější návod na výrobu mám zatím zde. Až bude chvilka, přidám si je do blogu, protože na mmb jsem už rok na black listu. Ani nevím proč :-).

Tuhle úžasnou látku na vnitřní straně mám on Léni Jarníčkový. Tajně mi ji propašovala do mých věcí v Palčičích. Ani nevím, čím mě tak látka tak oslovila. Ale pro mě je prostě nádherná. Leni, díky.

Trošku Tilda

Prvně v životě inspirace Tildou, ale bez použití střihu. No, ono udělat v půlce useknutej mrak a postavit ho vertikálně není zase taková věda na medvěda. Tihle sněhuláčci putují v pondělí se Štěpánkem do školky. Trošku brzy, já vím, ale bojím se, že později už nebude čas. Použitým materiálem je dětské měkoučké flanelové prostěradlo a nové (fakt nové) látky od Léni Jarníčkový. Kdo nezná - tudy k ní.

Taktéž trošku Tilda. Skvěle se na nich usíná. Asi jezevčíci. Tuze hodní.

tudy

Příběh jedné malé lodičky ...

Plachetnice

...nevím proč, ale vždycky jsem si chtěla zkusit rýt do dřeva...

Trošku ma ale odrazovala nekřesťanská cena nových dlátek. Usmálo se ne mně štěstí. Jeden pán, který mě zásobuje veteší, které se chce zbavit si vzpomněl, že má na půdě po svém děděčkovi pár sad dlátek. Jednu mi na dobu neurčitou zapůjčil. Pak už jsem jen chodila po lesích s hlavou zabořenou do země a hledala to správné dřevo ... moc tomu nerozumím, tak jsem se řídila spíš pocity. Je to krásná, voňavá práce. Mám rozdělanou další, ale to bude asi na další pětiletku ... potřebuje ji Štěpánek, vozí v ní totiž svoje Duplo panáčky a potřebuje prej nutně ještě jednu bárku.

Když se řekne "doma"

Deky ala patchwork

Předem upozorňuji všechny tuze šikovné, přepečlivé a trpělivé patchworkářky, ať nahlížejí tuze opatrně, zvláště pak ty, co jsou chabrus na srdce. Je to deka šitá mým hala bala stylem. Tady to však byl snad i záměr, kdybych chtěla mít čtverečky jeden jako druhý, upletla bych si na sebe bič. Recy materiál moc neposlouchá, vytahuje se, kroutí a vůbec prostě zlobí. Takže čtverečky ano, ale každý jiný, z různých materiálů. Z druhé strany je silný bílý flís a uvnitř ještě teplá prošívaná deka, takže když už je chuděrka taková ošklivoučká, vyvažuje to fakt, že je aspoň neuvěřitelně teplá.

Tady jsou zase sešité dvě tenké Ikea deky v jednu obří. Potah je ušitý ze dvou ložních povlečení a celý ručně prošitý, slouží jako přehoz přes postel.

Tahle obludka vznikla na přání mého mužíčka. Prostě deka v ryze chlapském pojetí, která s ním cestuje na vandry.

Tady pro změnu obrácený postup - sekáčový vlněný pléd skvěle posloužil k přečalounění křesla z chalupy. Vlna je vůbec tuze skvělý materiál, minimálně se špiní a skvěle udržuje.