Sáhla jsem do knihovny...

 a vybrala si ke čtení jednu ze starších knih oblíbené spisovatelky: 

Joy Fielding

Panenka

Nehezké vzpomínky na dětství uzavřely Amandě cestu do rodného města Toronta v Kanadě. Žije na Floridě, živí se jako právnička a je typem moderní, úspěšné ženy. Je krásná, sebevědomá, energická a neúnavná.  

Pravda, ztroskotalo jí již druhé manželství, neboť si ve vztazích nepěstuje sentiment, nedává své city najevo, lásku zredukovala na okamžiky sexu.

Velký zvrat v jejím životě nastává po telefonickém hovoru se svým prvním exmanželem, který jí oznamuje tragickou událost její matky. Je obviněna, že úmyslně zastřelila neznámého muže v hotelu Four Seasons. On se ujal její obhajoby a snaží se Amandu přemluvit k návštěvě matky ve vězení. Amanda stojí před těžkým rozhodnutím. Má se znovu vrátit do Kanady a rozjitřit těžké vzpomínky na domov, na svou panovačnou a náladovou matku? Nakonec v ní zvítězí snaha pomoci a pochopit čin své matky. S pomocí své zarputilosti a snahám svého bývalého manžela postupně odkrývá temná tajemství a oba následně zjišťují důkazy, které objasňují motiv matčina činu. 

Odpustí Amanda své matce a změní čin její matky zásadně Amandin život? 

Neprozradím.

Jen to, že rozuzlení je velmi překvapivé.

Ála 

Můj veškerý volný čas...

nyní věnuji zahradě. Konečně jsem se dočkala slunce a tepla, mohla jsem vynosit veškerou květenu ze zimní zahrady a usadit je na místa.

Nejprve jsem se věnovala zápraží, malé terásce, kde si každé ráno dávám snídani, sluneční paprsky svítí právě tam hned od rána a nejde jim odolat. Škoda každého slunečního zašimrání, které by mne nezasáhlo.

Zde mám hlavně bylinky a pár pokojových kytek, které se zde letní. Bylinky mám tím pádem nadosah z kuchyně.

Na svá stanoviště jsem pomocí kolečka přesunovala i větší květináče, ve kterých žijí svůj život vzpřímené muškáty, které mám moc ráda.

Letos jsem si přikoupila nové anglické muškáty, které mívají jemnější květy a krásné pastelové barvy. Na fotce vykukuje bílý s růžovými šmouhanci, ten jsem na trhu nemohla nechat. Vzhledem k tomu, že mi předloni letité rostliny anglických muškátů vzaly za své a odešly do květinového nebe, radost jsem si udělala dalšími dvěma barvami.

A nyní vás nechám letmo nahlédnout do mého Ráje, tady jsem velmi šťastná a radostná. Ano, péče je zmáhající a často bolí, avšak vše překoná pohled na živoucí rostliny, na nádheru květů, bujnost zelené trávy, mohutnost keřů, bzučící včelky, štěbetající ptáky. To je odměna.

To je jedno z mých Štěstí v mém životě...

Ála

Netrpělivé očekávání...

 dnů bez mrazů je nekonečné. Letos mám pocit, že ledoví muži okupovali celé jaro, neboť jsme obdrželi pouhý balíček s pár teplými dny. Noci a rána jsou stále velmi studená. 

Jediné pozitivní co nyní přišlo, jsou dny deštivé, které zalily zahrady, pole a sady potřebnou vláhou. Jenže místy přišly i kroupy a záplavové lijáky, to nikdo nechce. Přírodě neporučíme a na jednu stranu je to správné, my jsme v ní jen ty otravné bytosti, co si myslí, že ji přetvoří k obrazu svému.

Mé nádobové květiny, které nechávám přezimovat v malé zimní zahradě, se prudce dožadují venkovního vzduchu a světla slunce. Kvetou jak zběsilé a to jsem je zatím nepřihnojovala.

Musí vydržet ony i já, nic neuspěchat, a abych ráno květináče vynosila ven a na noc je opět uklízela, na to nemám sílu a ani chuť. Dostávají napít a snad se brzy všichni teplých dnů dočkáme.

Každý rok si pěstuji ze semínek kuchyňské bylinky a dávám si je na malou terásku v blízkosti kuchyně. A opět jsem se letos trápila s klíčivostí semínek, která je rok od roku tragičtější. Stěžuje si a nadává i manžel, který se stará o sadbu zeleniny do skleníku.

takto vyrazila bazalka, v sáčku žďabínek semínek!

Kupodivu však letos vyrazila krásně petrželka kudrnka i hladkolistá, s tou jsem vždy mívala problém.

A tak jsem si raději na tržnici nakoupila již bylinky vzrostlé v malých květináčcích a přesadila si je. Dva druhy bazalky, majoránku, rukolu.

Před příchodem ledových mužů manžel z opatrnosti nanosil zbytky sadby rajčat, které slíbil sousedce, cukety a papriky do zimní zahrady, ve které je tepleji než ve skleníku.

I kedlubny čekají na svůj příhodný čas, nelze spěchat. Žijeme na severu a je tu opravdu mnohem chladněji.

Zítra je Žofie, neboli "pochcaná" Žofka a pak by mělo nastat relativně

vyvážené počasí.

Bude tomu tak?

Ála

Bez jehlic, s knihou...

se nesou mé nynější dny. Ruce stávkují nadále a já využila svou pletařskou "nemohoucnost" a sáhla jsem do knihovny, kde na mne čekaly nepřečtené knihy, které jsem dostala jako dárky již před časem.

Patrik Hartl - Manželství

Od autora jsem četla knihu Gazely, viděla jsem film podle jeho knihy Prvok, Šampón, Tečka a Karel (mám ho moc ráda), která se mi líbila a tak do knihy Manželství jsem se pustila s chutí. Celý příběh páru Jany a Martina se odehrává v období od roku 1973 do 2025 a já jej prožívala s nimi. Nástup veliké zamilovanosti, čas lásky přes překážky i čas hlubokých propadů, smutků, rozchodů a následných návratů, to vše přicházelo tak, jak v mnohých, víceletých manželstvích. Přála  jsem si, aby jejich láska vše přetrpěla, překonala. A jak to dopadlo? To už si musíte přečíst sami. Já byla dojatá.

Linda Greenová - Jediný okamžik

Finn je zvláštní desetiletý chlapec, který miluje zahradničení a nenávidí školu, kde ho spolužáci šikanují. Jak on s oblibou říká - jsem jiný.

Kaz je šedesátnice, která se celý život stará o bratra, který trpí duševní poruchou, schizofrenií. Pracuje v kavárně a zde se jednoho dne propojí osudy těchto dvou, zdánlivě velmi odlišných postav. V jednom okamžiku se stanou svědky děsivé události, která nejenom jim, ale i všem okolo nich změní život.

Jakou cenu může člověk zaplatit za to, že se ocitne ve špatný čas na špatném místě? Je vůbec možné se následně vrátit zpátky do života? Má na to sílu? Neztratil v jednom okamžiku smysl života? Lze jít dál?

Přiznám se, že po přečtení této knihy jsem dva dny na ni myslela. Na ty nelehké životní osudy, na situace, do kterých se dostali, na lidi, kteří chtějí také slušně žít. 

Je to silný příběh.

Danka Štoflová - Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí

Jako dítě jsem milovala filmy s Vinnetouem a tato kniha rozehrála struny vzpomínek. Je však již z jiné, nové doby. Indiáni žijí v rezervacích a přišli o svou svobodu.

Vklouzneme do příběhu české ženy, začínající malířky, která se seznámila v galerii v New Yorku s přímým potomkem čerokézských indiánů, vzali se a odešli žít do Severní Karoliny, na úpatí Velkých kouřových hor, do blízkosti rezervace indiánů kmene Čerokí.

Vtipné, ale i dojemné, vyprávění ze života velké indiánské rodiny, ve které se díky ní střetávají dva světy, zcela odlišné kultury. Ve svém vyprávění nám s pokorou předává mýty, příběhy a moudrosti indiánů. Jako moderní člověk, Evropanka, se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze.

I ve mně příběhy vyvolávaly zamyšlení, ale často jsem se i smála.

Indiánský recept na šťastný život - Les a stromy jsou lepší než domy.

Dlouho jsem nečetla takové hezké vyprávění, úplně jsem měla pocit, že autorka vypráví svůj životní příběh.

Tim Weaver - Bez slitování

Je možné najít někoho, kdo beze stopy zmizel? Ale opravdu beze stopy? Odešel na verandu pro dřevo do krbu, v domácí obuvi, na stole zůstal mobil, všechny doklady byly na svém místě, manželka dala vařit kávu a krájela dort. A najednou manžel nebyl. Auto stálo v garáži, bydleli na samotě a neslyšela zvuk jiného vozidla, stopy ve sněhu žádné.

Zda se podaří Davidovi Rakerovi, soukromému vyšetřovateli, najít bývalého policistu v důchodu, to už si musíte přečíst sami. Já určité tušení v průběhu čtení měla, ale ten závěr mne totálně vykolejil - to jsem prostě nečekala!

Od autora ještě mohu doporučit knihu, kterou jsem četla -  Není cesty zpět.

To je pro dnešek z mé knihovny vše a

já se chystám otevřít 

Indiánský erotikon.

Ála

Pletařská zrada...

mého zdraví.

Sotva jsem vám napsala pár příspěvků o mé pletařské vášni, nastala výrazná nepohoda v mém životě. Pravda, jsou horší věci na světě, ale mne to vážně vykolejilo.

Asi před 7 dny mne v noci probudilo neskutečné brnění v pravé ruce od lokte až do konečků prstů, bolest a šílený tlak. Byla jsem vyděšená a netušila co mám dělat. Hlavou mi běhaly myšlenky - já snad přijdu o prsty!

Zdravotní potíže většinou nepřichází z ničeho nic, naše tělo vysílá zprávy, ale musíme jim naslouchat. Již delší dobu jsem brnění v prstech pociťovala, jen jsem si nechtěla přiznat, že to není jen taková lehká únava, ale že něco velmi přeháním a tělo mi říká DOST.

Můj veliký koníček se mi splašil a pěkně zařehtal, dokonce i kopal nohama. Nebyla jsem poctivá sama k sobě a tak mi tělo dalo za vyučenou.

Tušíte správně, vypletla jsem si dle příznaků zánět karpálního tunelu.

Sousedka, která kdysi prodělala operaci karpálů na obou rukách (následky účetních prací na počítači), mi půjčila ortézu a já hledala rady ohledně pomoci.

V lékárně mi doporučili mast Karpal akut a kamarádka kostivalovou mast.

Vynadala jsem sama sobě, protože práci na zahradě, rytí, přesazování, práce s motykou, lítání se sekačkou jsem spojila s pletením v každé volné chvilce, často do noci.

Nyní jsem pokorná. Již týden nepletu, mám naprostý klidový režim a práce na zahradě se bez mé pomoci také nezblázní. Dokud brnění nepřestane, musím být upřímná sama k sobě a hlavně pletení nechat stranou. 

A víte, že jsem zjistila, že jsem pěkně na mém největším koníčku závislá?

Normálně mi v hlavě běhalo - a co já budu dělat u filmů, co já budu dělat když venku je hnusně, co já budu dělat, když odpočívám?

Až mne to zarazilo a musela jsem si přiznat tuto pravdu.

Rychle jsem sáhla do knihovny, kde na mne čekaly nepřečtené knihy.

Za tu dobu jsem přečetla dvě!

Stav se lepší a za to jsem vděčná.

Ála

Pletařské pomůcky *část druhá*...

Mezi další nezbytné a hlavně oblíbené pomůcky pro pletařku jsou látkové projektové tašky, taštičky.

zde rozpletený šátek technikou brioche

Většinou jsou uzavíratelné zipem, vloží se do ní potřebná klubka, rozpletený projekt, návod a nezbytnosti. Vše na jednom místě, srovnané a přenosné. Chci plést na zahradě, v autě, v kavárně, ve vlaku - vezmu sebou projektovou tašku a mám vše po ruce.

zde se rýsuje letní halenka Moulin Rouge

Ovládám sice šití na stroji, ale abych pravdu řekla, všívání zipů a podšívky by mne natolik potrápilo, že si raději hotovou tašku koupím od šikovnějších šikulek a velmi ráda podpořím jejich tvorbu.

zde čekají příze na své uplatnění

zde je již zbytek příze z hotového zimního šátku

Nedávno jsem objevila naprosto úžasnou tašku s uchy, tu jsem nemohla nechat bez povšimnutí a je nyní má nejoblíbenější.

zde čeká na dopletení šátek Twig

Další krásná projektová taška je s motivem papuchálků od britské firmy Emma Ball, stahovací na šňůry. Každý papuchálek má na sobě pletený svetr!

Stejný motiv papuchálků, tentokrát bez svetrů, je na mé nejmenší projektové tašce, ve které mám vždy rozpletené ponožky, protože ty prostě pletu neustále. Sotva jedny dokončím, už nahazuji další. Je to malý projekt, brzy hotový a pletu z hlavy, většinou bez návodu.

Dnes jste se mnou nahlédli do projektových tašek

a příště vám ukáži ještě pár drobností, 

pletařských radostí.

Ála

Pletařské pomůcky*část první*...

Existuje plno pletařských pomocníků, se kterými jsem se postupně seznamovala a neodolávala jejich pořízení. Jedním z nich je příprava příze k pletení.

Příze se k pletařce dostává ve formě přaden nebo klubek.

například zde mám přadena od českého barvíře z Ateliéru Kompot

Přadeno je způsob návinu příze, které se vytvoří namotáním na viják motacího stroje v přádelnách.

zdroj: Wikipedia

Ke zhotovení klubek se používají klubkovací stroje, na kterých se materiál navíjí na cívku nebo na kovový trn, ze kterého se hotové klubko stáhne.

například klubka pro pletení ponožek

V případě smotání v klubko pletařka může rovnou zahájit pletení, pokud si však koupí přadena, nezbývá nic jiného než přízi smotat do klubíčka. Léta letoucí jsem si klubíčka smotávala dvěma způsoby. Buď jsem využila rukou manžela nebo jsem si k sobě otočila dvě židle, na jejich opěradla jsem si roztáhla přadeno a smotala klubíčko.

V moderní době však existují domácí navíječe, které nám proces smotávání značně usnadní a hlavně vzniklé "klubko" je smotané tak, že se vám nikde koule nekutálí po místnosti, ale příze se v poklidu odmotává.

Tomu jsem nemohla odolat a pomocníka, který se skládá ze dvou částí, jsem si následně pořídila. 

První část je tzv. deštník, je to drátěný odvíječ, na který se napne přadeno.

Druhá část je navíječ, na který se navlékne vlákno z přadena a točením kličky postupně vzniká klubko.

Zde je hotové klubko ze shora ukázaného přadena z Ateliéru Kompot, připravené k nahození šátku.

A zde již hotový šátek, který jsem vám vlastně již ukázala v minulém příspěvku.

Pokračování příště 😊.

Ála