Junk Journal 4/2019

Ve čtvrté měsíční výzvě máme  v Junk Journalu použít obálku. Obálky jsou nedílnou součástí skoro každé stránky, dokonce jsem měla už další malé i větší obálky nachystané. A protože postupně vkládám různé zbytky k následujícím dvoustranám tak, aby vše ladilo, nalepení bylo tentokrát dílem okamžiku.Použila jsem jednu smetanovou obálku klasického rozměru, dále jednu menší čtvercovou a jednu malou z transparentního papíru.

 

 

 

 

 

 

 Měsíční výzvy najdete na blogu ArtGrupa ATC, přidat se můžete kdykoli během tohoto roku.

Na cestě...

Na cestě do Irska je můj Art Journal...jeho putování a především obsah budu moci sledovat prostřednictvím zveřejněných příspěvků. Vrátí se ke mně až za rok. Ne jinak tomu bude i u dalších dvanácti výtvarnic, které dostaly pozvánku k účasti na mezinárodním projektu ART JOURNAL IN THE WAY 2017. Už jste jistě zaregistrovali, že z našeho týmu dostala pozvání Majka, z České republiky jsme tři, mimo mne ještě Aralka Aksamitová a Denisa.Gryczová.

S kůží na trh

S kůží na trh musím jít vždy, když mám vytvořit něco na zakázku...a to dělám opravdu vyjímečně, především pro své známé. Někdy se to tak sejde, že kývnu i známým svých známých. Ve většině případů to obnáší opravdu dlouhou dobu, která předchází vlastní realizaci. Rozvažuji, kterou techniku a jaký materiál použiju. Zodpovědnost za výsledek mne předem svazuje a tíží, nejsem si jista vůbec ničím. Bude objednavatel spokojen, bude se mu moje práce líbit?
Tentokrát jsem měla zadání svatební přání - obálku na peníze. Jediná nápověda byla, že svatba bude laděna do modra. Hned se mi vybavila vzpomínka na vlastní svatebu: šaty jsem si ušila z krásné bílo modré krajky a budoucímu manželovi pořídila světle modrou košili do obleku. A bylo zle. Nevěsta si nemá co šít šaty, už vůbec ne modré (znamená to prý modřiny), přes to nejel vlak. Podlehla jsem a tchýně (švadlena) ušila šaty nové, vdávala jsem se v bílém.

Tahle nevěsta si modrou obhájila a ke všemu boří další mýt, svatba bude v květnu.. Nedopátrala jsem se, jakému stylu dává přednost, ani oznámení mně nepomohlo, fotografie dvojice v parku.

Čas už mne tlačil a tak jsem vytvořila tři přání na výběr. Ve finále se mi zdá, že jsou stejně v jednom stylu :-) .
První je motýlkové, asi nejvíce se blíží klasice.

Další dvě si jsou podobná, čtvrtky, které vypadají jako ušmudlané (ó, jak je miluji), otrhaný papír, čouhající nitě a gázovina...nevím nevím, budou-li vzaty na milost.

 

 

 

 

Krajkový okraj je schválně posunut, aby vytvářel stín a nechal vyniknout vrstvení. Společné ano je razítko z dílny ScrapArt. (razítka jsou mimochodem zrovna v akci, tak neváhejte).
Na závěr ještě dva společné detailní záběry a také bych neměla zapomenout na kapsu, která je uvnitř. Finanční obnos pro novomanžele bude jistě vítán.

 

A jak to máte vy, jdete občas na trh nebo tvoříte jen pro sebe a své blízké?

Společné ano

Pokud čtete náš blog pravidelně, jistě jste zaznamenali příspěvky od Janky a Kamči, které se týkaly skvělých nových razítek z dílny ScrapArt.
I já už mám razítka doma a mohla jsem se jim podívat na zoubek...no, spíš na gumu :-). To nás asi všechny nejvíce zajímá. Jak razítka tisknou, jak drží na akrylovém bloku a jak se čistí.
Protože je za dveřmi valentýnský svátek, sáhla jsem po sadě Svatba, abych využila srdíček. Opět myšlenka sběhla jinam a já se pustila do zkoušení, které vyústilo ve vytvoření svatebních přáníček, taky jedné kartičky a ke kartičce darovací kapsičky...

Společné ano můžeme říct kvalitě razítek i použitým námětům. Reliéfní zpracování je dostatečně hluboké, aby se otiskl motiv bez nechtěných okrajů.

Tiskla jsem StazOnem a po užití zůstal štoček téměř bez inkoustu, což usnadňuje následující čištění.

Pro tisk jsem využila jak hladkých papírů, kladívkových a křídových, tak i čtvrtek s texturou. Některé otisky byly dokonalé, určitě stojí zato vyzkoušet si tlak, protože na křídových papírech stačilo jen přiložit...klasická čtvrtka hodně inkoustu nasála a na čtvrtce s texturou je i po otisku vidět povrch.

V posledním případu jsem přidala další vrstvu otisklého motivu. Pokud je guma tvrdší, nedostane se inkoust do prohlubní, určitě máte zkušenost s jinými razítky, kdy i takový podklad potisknete prostě celý. Ale razítko z pevné tvrdé gumy je rozhodně lepší, protože otisk je přesný a kvalitní i co se týče nejjemnějších detailů.
Motiv dvojice na různých podkladech jsem využila na svatební přání.

 

 

Na poslední ukázce jsem použila i srdíčkové ozdoby, které jsem si vytvořila vyražením ze starých korespondečních lístků, následným potiskem a dozdobením knoflíčky, kraječkami atd..

Péelkovou kartičku jsem ještě pod srdcem doplnila gázou, kterou jsem dobarvila distress inkoustem.

Kartičku jsem potřebovala dát do vhodného obalu, zipový sáček se mi nelíbil, takže opět stylově: vyrobila jsem k ní ještě i kapsičku...a ne jednu, když už jsem si naembossovala papírové sáčky a sešila je. Vždycky se hodí i malá zásobička.

 

 

 

Tak nevím, jak časově zvládnu valentýnské tvoření (alespoň tag by se hodil), protože  jsem si již připravila i podklady pro tisk z jarní sady. O tom ale až příště.