Zánět šlach aka mám v paži

Zdravím vás všechny po delší době. Vím, že už je to trochu trapný a je to v podstatě skoro všude - blogerka zmizí, protože má moc práce/novýho chlapa/po rozchodu/někdo jí hejtoval v komentech... A pak jí to stejně nedá, vrátí se a vyplodí omluvný článek, který nikoho nezajímá. Tak tady je ten můj. Píšu ho samozřejmě kvůli sobě a taky proto, že když jsem hledala na internetu informace o tom, co by mi mohlo pomoct, nic moc v češtině jsem nedohledala kromě pár landing pages na e-shopy s věcma souvisejícíma se zdravým sezením v kanclu...

Předem upozorňuju, že to bude dlouhé, osobní, nekosmetické a pro nezúčastněné pozorovatele asi nudné. Pokud se to ale přesto odhodláte číst, tak... se pohodlně usaďte a uvařte si kafíčko... tyhle kecy v článcích fakt nesnáším a vraždila bych za ně. Tak doufám, že se vám to bude líbit a třeba vám to i nějak pomůže.

Jak jsem k tomu přišla?

Začalo to v květnu, kdy jsem se rozhodla po 2 letech dát výpověď a posunout se jinam. Důvody a okolnosti se mi rozebírat nechce, ale ze dne na den jsem se ocitla v obrovském stresu a do 3 dnů mě začaly neskutečně pálit a brnět a otékat obě dvě zápěstí. Na tomhle místě bych chtěla podotknout, že nejsem z cukru a onehdá jsem zvládla 3 dny po laparoskopické operaci břicha upéct 5 druhů cukroví a 4 hodiny řešit vánoční dárky v nákupáku a skoro neomdlít. Takže když říkám, že to bolelo, tak to ku*va bolelo.

Říká se, že zánět šlach v zápěstí vás postihne při nesprávném způsobu práce s počítačem a sezením a tak... U mě se kromě výpovědi pracovní návyky nezměnily, takže si myslím, že to bylo spíše vinou stresu. Nebo jsem neměla správně uspořádané pracoviště a stres vše jen spustil, těžko říct. Ale i kdybych se mohla vrátit v čase a něco udělat jinak, moc bych toho nenadělala. Maximálně bych si koupila větší myš a trochu poštelovala židličku. :)

Co dělat, když se u vás začne zánět šlach projevovat?

Co asi. :) Přestat OKAMŽITĚ dělat to, co vám to přivodilo a počítat s tím, že budete muset vypnout i na 2 měsíce. Rozhodně nedělejte to, co jsem udělala já a nedoufejte, že to přejde. Nepřejde. A každá hodina, kterou to budete ignorovat, vám protáhne rekonvalescenci klidně i o několik dní. Takže i kdyby vám došlo uprostřed pracovního dne, že něco není ok, všechno pusťte z ruk a padejte domů. Když se to podchytí hned, nemusí se vám to rozjet.

Co mi pomohlo

S bolavýma rukama jsem chodila do práce ještě několik dní. Bolest jsem přebíjela Ibalginem, což by tolik nevadilo, pokud bych spolu s léky odpočívala. Ibalgin je totiž nesteroidní antirevmatikum staršího typu, které se na léčbu zánětu hodí. Ale o tom až potom.

Koupila jsem si ortézy na obě ruce a s nimi se dál věnovala práci a skučela. Až když už se to se mnou opravdu nedalo vydržet, ocitla jsem se u obvodního lékaře, který vystavil neschopenku na 2 týdny a taky žádanku k ortopedovi. Měla jsem za to, že se vše do 2 týdnů spraví a k ortopedovi šla jen proto, abych pak neměla opletačky kvůli neschopence.

Ortoped se mi nejdřív vysmál, že se hodlám do 2 týdnů uzdravit, a to ještě jen s pomocí částečné fixace zápěstí a vysvětlil mi, že úplně bych se mohla vyléčit jen tehdy, pokud bych si nechala dát sádru alespoň na 2 měsíce a brala u toho léky. Ortézy mi schválil a přidal mi k tomu Melocox - nesteroidní antirevmatikum. To nemusí sednout všem, dá se nahradit braním Ibalginu 400 IU dvakrát denně.

Zápěstí se ani po dvou týdnech s léky nezlepšila, a tak jsem měla nosit ortézy ještě další 2 týdny. Ruce mezitím různě pobolívaly a opuchaly a já se děsila toho, že už to tak třeba bude pořád, že dostanu sádry na obě dvě ruce a co se mnou jako bude.

Po měsíci mi ortézy zakázal, aby mi zápěstí nezatuhla úplně a nakázal mi je maličko rozčvičovat. Nechala jsem si je aspoň zpevnit tejpama (jako správná crossfit bejb), což jim poskytlo zase jinou oporu a neustále je trochu masírovalo. Po dalších 2 týdnech tapingu jsem už na rukou neměla nic a odjela je rozplavat do moře.

Teď, po víc než 2měsíční pauze už zase pracuju, ale není to jako dřív. Levá ruka je už jakž takž v pořádku, ovšem pravá stále pobolívá. A až se to zhorší, budu muset na operaci. Pořídila jsem si speciální myš, snažím se ruce nepřetěžovat a správně sedět. A doufám, že se třeba jednoho dne probudím úplně vyléčená.

Moje epesní pádlo-krysa. Do ruky hezky padne.

Co mi ty neplánované 2 měsíce volna daly?

Taky si jako já tehdy na začátku nemoci nedokážete představit, že byste 2 měsíce nesměli sáhnout na myš, klávesnici, žehličku, vysavač, vařečku... Prostě na nic? Myslela jsem, že se zblázním a režimová opatření jsem se snažila obejít prací na tabletu. Hrozivé bolesti mě ale donutily rychle toho nechat. Několik dní mi trvalo, než mi došlo, že teď musím něco opravdu změnit.

Nakonec se mi povedlo:

- nachodit po Brně a okolí hodně přes 100 km (samozřejmě jen v dobách vycházek :P)
- dočíst 17 knížek, na které předtím nebyl čas (jasně že byl, ale víte co)
- zhubnout 7 kg
- vidět se po dlouhé době s mnoha kamarády
- natahat si domů asi patnáctery šaty a nepočítaně triček
- pořádně si odpočinout.

Co bude dál?

Nevím. :) Ale jsem rozhodnutá si život a práci plánovat tak, abych se z toho nezbláznila a nestalo se mi, že mě zabrzdí až tělesné limity. Protože za to to opravdu nestojí.

A co vy? Stalo se vám něco podobného? Co byste dělali, kdybyste najednou 2 měsíce nesměli sáhnout na práci a úklid?